Zastav se a začni žít

Svět, ve kterém žijeme, nás dohání k šílenství. S neúprosnou zuřivostí se na nás valí obrovské množství podnětů, které nás naprosto zahlcují. Zároveň však velmi rychle přicházíme o to, z čeho čerpáme sílu – o pohodové povídání, klidnou procházku v přírodě, čas vychutnat si vaření večeře i její konzumaci. Prostě nám na to nezbývá prostor. Abych byl upřímný, myslím si, že většina z nás se denně pohybuje někde mezi lehkou rozechvělostí a naprostým vyčerpáním, a je to pro nás normální.

• Jste většinou šťastní?
• Jak často cítíte radost?
• Těšíte se na to, co vám přinese budoucnost?
• Cítíte se hluboce milováni?
• Kdy jste byli naposledy bezstarostní?

Pokud dokážeme přijmout pomoc a obnovit svou unavenou, utrápenou duši, budeme se moci radovat z úžasných výsledků, a zároveň víc vnímat Boha, což je ještě úžasnější. Najdeme vitalitu a odolnost, po které jako lidské bytosti tak toužíme, živou vodu, která vyvěrá z hloubi nás samých.
Pak začneme zase žít.

Leckdo z nás žije už léta s pocitem, že „poslední dobou“ nějak nestíhá, že svůj život nežije, ale život ho vláčí, a že životní tempo je stále zběsilejší. Při čtení nás možná budou napadat ozdravné otázky: Kdo nebo co můj život ovládá? Pod jakým jhem tady úpím, je-li to Ježíšovo lehké a netíží?
Kam se poděl ten život v hojnosti, onen životodárný pramen, který nám Ježíš slíbil, že jsme tak vyprahlí? Nebo spíš - kam jsme se poděli my, proč z něj neumíme čerpat?
Autor naštěstí nedává laciné rady ani další úkoly, jak zefektivnit své počínání (a pádit ještě rychleji).
S lehkostí sobě vlastní nás vrací k podstatě toho, proč tu jsme, oč tu vlastně jde a nejde, a kam smysluplně napřít síly, abychom se dokázali vymanit z ničivých osidel výkonnostní mentality, záplavy informací a dalších okolností, které nás tak semílají. Jeho „vychytávky“ nejsou samospasitelné, ale mohou nám pomoci detekovat pár životně důležitých oblastí, které přehlížíme, a proto se náš život tak často mění v pouhé přežívání a živoření.
– Kateřina Lachmanová