Kniha přináší zásadní pohled na vztah mezi dětstvím, potlačenými emocemi a tělesným i psychickým zdravím. Autorka ukazuje, že utrpení zraňující výchovy nezmizí, ale zůstává uloženo v těle a ovlivňuje náš život v podobě nemocí, úzkostí, závislostí či destruktivních vzorců chování i prožívání v dospělosti. Kriticky se vymezuje vůči společenským i náboženským normám, zejména vůči požadavku bezpodmínečné úcty k rodičům, který brání lidem přiznat si vlastní bolest a pravdu o dětství. Na příkladech známých osobností kultury, zejména spisovatelů, i vlastní terapeutické praxe ukazuje, jak popírání autentických emocí vede k celoživotnímu vnitřnímu konfliktu. Zdůrazňuje, že skutečné uzdravení začíná přijetím vlastních pocitů jako pravdivých, bez ohledu na morální očekávání a náboženská dogmata. Kniha vychází z autorčiny hluboké psychologické zkušenosti a terapeutického přístupu a propojuje je s poznatky o fungování těla jako nositele paměti. Nabízí čtenářům možnost porozumět vlastním vnitřním konfliktům a chování: souvislostem mezi minulostí a přítomností, svému příběhu, a otevírá cestu ke svobodě a pravdivosti.
Alice Miller (1923–2010) studovala filozofii, psychologii a sociologii v Basileji. Po získání doktorátu absolvovala v Curychu výcvik v psychoanalýze, kterou pak dvacet let praktikovala. V roce 1980 opustila svou praxi i výuku, aby se mohla věnovat psaní. Od té doby publikovala víc než tucet knih, v nichž přibližovala výsledky svého výzkumu dětství. Svou práci chápala jako opozici vůči psychoanalýze, která v tradičním duchu obviňuje dítě a chrání rodiče.
13 × 20 cm, 176 stran, brož., překlad: Petr Babka, ISBN 978-80-262-2462-4, EAN: 9788026224624
