Výsledky hledání

Legendy Židů patří neoddiskutovatelně do pokladnice světové literatury, do níž vstoupily jako „příběhy, jež v Bibli nenajdete“ nebo jako „veškeré židovské legendy v kostce“. Ginzberg vynikal schopností vstřebávat stovky příběhů a jejich verzí v původních jazycích a všímat si rozdílů, jež naznačují, který příběh je původní a který odvozený. Toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny. Českému čtenáři, jenž se s nimi dosud neměl možnost seznámit, umožňují poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a jež úzce souvisejí s pojmem „ústní Tóra“. Tóra samotná (je třeba vždycky psát s velkým písmenem) není jen učení (nauka) či pět knih Mojžíšových, ale je též synonymem pojmu Tanach, celé židovské Bible. Tóra navíc není jen Písmo svaté, úzce se pojící se svatostánkem, ale i živá bytost, předchá...

Třetí díl Legend Židů pojednává o „Mojžíšovi na poušti“. Louis Ginzberg v něm uplatnil i své mimořádné znalosti židovské symboliky. Sám říká: V době, kdy lid Izraele vyšel z Egypta – když se dům Jákobův odpoutal od lidu mluvícího cizí řečí –, stal se „Jákob svatostánkem Jeho a Izrael Jeho panstvím“. Židovská legenda se pokouší popsat, jak Boží svatostánek, náboženství Izraele a Jeho panství, tj. počátky Izraele jako národa, postupně vznikaly v období mezi exodem a vstupem do Svaté země. Mojžíš zde není popisován jen jako největší náboženský vůdce Izraele, ale i jako první vůdce národní; je „nejmoudřejším z moudrých, otcem proroků“, ale též „králem v zemi Ješurún, když shromažďovali se představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny“. Odtud pramení Mojžíšovo jedinečné postavení v židovské legendě, na něž si nemůže činit nárok ani Abraham, přítel Boží, ani Šalomoun, nejmoudřejší z lidí, ani Elijáš, pomocník v čase nouze. Velké náboženské a národní instituce, jako šabat, svatostánek a mnoho ...

O vrcholné důležitosti ústní Tóry, bez níž by Tóra nikdy nebyla celá, vypovídá jedna kouzelná chasidská historka, kterou zmiňuje novodobý izraelský filosof a historik Gershom Scholem. Měl-li slavný Jisrael ben Eliezer, zvaný Baal Šem Tov, zařídit cosi veledůležitého ve prospěch veškerého stvoření, odebral se na konkrétní místo v lese, rozdělal oheň a pohroužil se do hluboké meditace. Když skončil s modlitbami, vrátil se domů a shledal, že přání bylo vyslyšeno. Když měl o generaci později učinit totéž Magid z Mezriče, známý jako Dov Ber, rovněž zamířil na ono místo v lese. Rozdělávat oheň už nesměl, ale devekut ovládal a v duchu se dovedl bezprostředně spojit s nebeskou mocí. I to přineslo kýžený výsledek. Poté, opět o generaci později, se potřeboval stejného úkolu zhostit rabi Moše Leib ze Sasova. Oheň rozdělávat nemohl a tajné meditační techniky, bez nichž se modlitba neobejde, už neovládal. Znal však ono místo v lese – a kupodivu stačilo i to. Na svém zámku, o další generaci později,...

Podobně jako Písmo svaté, i čtvrtý díl Legend Židů oplývá příběhy, proroctvími, zázraky vzkříšení a teologickými úvahami, z nichž o mnohých znalci Písma dosud ani neslyšeli. Například o tom, že Jozue byl pozřen velrybou, hrozil mu oidipovský osud a že Mojžíš použil kouzla k posílení Jozuova intelektu; že izraelští zvědové byli kněží a že k něží jsou jako andělé: viditelní, když chtějí být viděni, neviditelní, když nechtějí být viděni; že na Kenaze sestoupil Duch Boží, takže měl vizi, podle níž tento svět bude existovat jen po dobu pouhých sedmi tisíc let, po nichž přijde Království nebeské; že město Lúz zůstalo nedotčeno Sancheríbem a Nebúkadnésarem a ani anděl smrti nemá nad jeho obyvateli moc, takže Lúzané, pokud nejsou unaveni životem a neopustí město, nikdy neumírají; že se všichni proroci narodili svým matkám v sedmém měsíci těhotenství; že Abnérova matka, čarodějnice z Én-dóru, Samuela viděla, ale neslyšela, co říká, a že Saul naopak Samuelova slova slyšel, ale neviděl ho; že kdy...