„Domov, v němž jsem vyrostla, se vyznačoval neustálými výbuchy zuřivosti mého duševně narušeného nevlastního otce. Matka s ním zůstávala spíše ze strachu a nebylo nic neobvyklého, že vyhrocenou situaci u nás doma musela řešit policie. Navzdory těmto obtížným okolnostem jsem nikdy neznala deprese, dokud jsem se nestala křesťankou se dvěma malými dětmi. Jako mladá křesťanská matka jsem měla vysoké ideály a vznešené cíle, ale realita byla hodně vzdálená mým přáním a plánům...“ Těmito slovy začíná autorka vtahovat čtenáře do svého životního příběhu. Popisuje v něm své úspěchy i neúspěchy při výchově dvou synů, problémy, se kterými se potýkala a Boží rady, které jí pomohly nacházet řešení i ve velmi složitých situacích. Hovoří prostě a otevřeně, nebojí se zabývat těžkými otázkami a bez obalu poukazuje na příčinu mnoha nedorozumění mezi rodiči a dětmi i rodiči navzájem. Ve své knize klade velký důraz na osobní vztah s Bohem, modlitební život a každou další kapitolou vede čtenáře k hlubšímu s...
