Výsledky hledání

Kde byli dva, nyní je jen Jeden. Prožitkem nedvojnosti se tradičně zabývají všechna vyspělá světová náboženství. Jeho podstata tkví v tom, že umírá nepravé já a pocit oddělenosti od Nejvyšší skutečnosti se rozplyne a na jeho místo nastupuje trvalé vědomí jednoty. V křesťanském pojetí se jednota s Nejvyšší skutečností vysvětluje milostí Ježíšova nanebevstoupení. Za takový stav se považuje spojení s Bohem, který přesahuje dokonce i zkušenost s „proměňujícím sjednocením“, jež je součástí křesťanské kontemplativní tradice. ...

Základním účelem modlitby souhlasu či usebrání, kterou se zabývá tato kniha, je přinést poznání a zkušenost Boží lásky do společného vědomí lidské rodiny. Kontemplativní modlitba je proces vnitřní transformace, proměny započaté Bohem a vedoucí, pokud souhlasíme, k božskému sjednocení. V tomto procesu se mění způsob vnímání reality. Dochází k restrukturaci vědomí, která dá věřícímu schopnost vnímat souvislosti, vztahovat se ke každodennímu životu a reagovat na něj se zvýšenou citlivostí k Boží přítomnosti ve všem, skrze všechno a za vším, co se děje. Během prvních šestnácti století církevní historie byla kontemplativní modlitba uznávaným cílem křesťanské spirituality kněží i laiků. Po reformaci došlo prakticky ke ztrátě tohoto odkazu, přinejmenším jako živé tradice. Křesťanská kontemplativní tradice se začala obnovovat ve dvacátém století a tento proces stále pokračuje. ...

Pojem „kontemplace“ se v poslední době stal velmi populárním, a to především v rámci rostoucího zájmu o spiritualitu. Nespočet publikací nabízí návod, jak snadno a rychle docílit lepšího výkonu v práci, klidnějšího života či kvalitnějšího spánku apod. Přestože tyto „pozitivní“ efekty mohou (převážně) v úvodních fázích kontemplace skutečně nastat, cílem této duchovní činnosti vůbec nejsou. Kontemplace je totiž především o vztahu. Její podstatou je důkladné očištění od všeho, co brání vnímání Boží přítomnosti v hlubině lidského nitra. Prostřednictvím neustálého „odevzdávání“ všech vnitřních i vnějších distrakcí v kontemplativní modlitbě se proměňuje lidské vnímání a vědomí. Kontemplace tak postupně vede ke zkušenosti a poznání Zdroje našeho bytí a k následnému růstu důvěry a velké vnitřní svobodě. Proměněný pohled a nově získaná svoboda však nezůstávají uzavřeny samy v sobě, v nitru člověka, nýbrž zvou k aktivnímu (nikoli aktivistickému) životu. Kontemplativní život j...

Skutečnost, že lidé marní svůj život, často souvisí s tím, že nevědí, pro co by měli žít a vůči čemu má smysl mít závazek. To se týká mladých lidí, kteří se teprve připravují na profesní dráhu, ale i starších, kterým se třeba rozpadlo z různých důvodů rodinné zázemí či byli nuceni změnit kariéru. I úplně obyčejné všední dny bývají často náročné, když je chceme smysluplně naplnit. Dnes se do nás ukládá tisíc věcí, přijímáme obrovské množství informací. Leckdy ale smysl našemu životu nedávají. Jen to, co přijmeme a zároveň proměníme, náš život také vyživuje. A vše, co nás vyživuje, nám dává impulz k tomu, abychom živili i ostatní. Uznávaný autor Anselm Grün se ve své knize zamýšlí nad tím, jak proměnit svůj život tak, aby nám smysl dával, abychom procítili jeho plnost, abychom nepromarnili dary, které jsme do života dostali a abychom byli přínosem i pro svět kolem nás. ...

Benediktinské „ora et labora“ formovalo křesťanskou pracovní morálku ve středověku. Ovšem i v současnosti může být toto heslo přínosem. Také dnes je totiž důležité sladit modlitbu a práci, vnější a vnitřní život, pohyb a klid, život a povolání. Jde o rovnováhu mezi prací a životem. Svatý Benedikt tvrdil, že modlitba je pramenem, ze kterého vyvěrá práce. A naopak, práce je zkouškou, jestli je naše modlitba opravdová, zda se díky ní skutečně osvobodíme od ega tak, abychom se mohli plně oddat Bohu a práci. Co ale přináší modlitba modernímu člověku, který není zbožný? Modlitba v širším smyslu znamená: mít čas se zastavit, přerušit práci, najít vnitřní klid a spojit se sám se sebou. Protože pak nežijeme jen z toho, co nám přináší užitek, ale z toho, co nás skutečně naplňuje. ...