Výsledky hledání

Jaké je nebeské království? Čemu se podobá? A jak je vidím já a jak Ty? V knize najde malý i velký čtenář šest podobenství, kterými nám Ježíš Kristus načrtl podobu nebeského království. Kniha se snaží v čtenáři probudit dostatečnou vnímavost srdce, bdělost a odvahu pohlédnout do Božího království. Díky citlivým ilustracím a nepřikrášlenému Slovu tak může čtenář nacházet detaily a význam podobenství pro něj samotného. ...

Základní dílo k tématu psychoterapie a náboženství – důležitá pomoc při chybějící orientaci v dnešní době. „Kdyby nebylo Franklova díla, naléhavě bychom ho potřebovali, právě dnes, kdy je strach z budoucnosti a krize smyslu u mladých lidí – a nejen u nich – tak výrazná, jako snad nikdy dříve.“ Frankl tak mimoděk otevírá věřícímu čtenáři otázku – pokud se dočtu, jaká by neměla být moje víra, jaká by tedy měla být? Jak odpovědět životu, a kdo je to, kdo se táže? „Navíc, toto naše pojetí náboženství – náboženství v nejširším slova smyslu – má skutečně jen velmi málo co do činění s konfesní úzkoprsostí a jejími následky“ (str. 75). Frankl nám věřícím připomíná a připomíná v různých přednáškách této knihy opakovaně a velmi silně, abychom se nenechali nést pěnou dní, malichernými spory současné církve, kritikou poměrů a náboženských představitelů s představou, že toto je to pravé náboženství, zápas o moderní podobu církve. Není. Je to nanejvýš ta pěna dní. ...

Jedinečné a fascinující texty v této knize zahrnují čtyřicetileté údobí a skýtají celistvý pohled na Franklovo dílo. Zároveň bezprostředně vypovídají o jeho osobitém myšlení, povaze a způsobu přetavení vlastního prožitku ve smysl. Je pozoruhodné, jak brzy byly jeho teze jasně a srozumitelně zformulovány, takže jejich převážná část zůstala po celá desetiletí až do dnešních dnů nezměněna. Při čtení této knihy se dozvídáme, jak dalece Frankl předběhl svou dobu; anebo z jiného úhlu pohledu, jak málo jsme se my lidé zřejmě od té doby posunuli. Jinými slovy, Frankl se dnes zdá být aktuálnější a významnější než kdykoli předtím. ...

Když jim bylo patnáct, František opustil po sedmé třídě základní školu a Viktor počal dítě s prostitutkou. Jeden lámal holkám srdce, druhý klukům kosti, bloudili novým tisíciletím, až se polámáni potkali na výrobní lince. A začaly se dít věci… Romské rozhovory o temné minulosti a radostné každodennosti dvou chlapů vytažených ze dna. Co dovede Bůh se „vzpurným materiálem jménem člověk“? Ukazují to Cikánský evangelia, otevřená výpověď o cestě ke Kristu z prostředí plného drog, sexu a okultních praktik. Viktor a František, kteří vyrůstali v romské komunitě, se v rozhovoru s knězem Štěpánem Smolenem zamýšlejí nad svým dřívějším životem. Patřily do něho chudoba rodiny na okraji společnosti, pletky se zákonem i davy žen a také boje s temnými silami. Záchranou se pro ně stalo setkání s milujícím Kristem, díky kterému dostali šanci začít znovu. Knihku doprovázejí fotografie Timoteje Křižky. Štěpán Smolen na Univerzitě Karlově vystudoval filozofii...

Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat – když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách. ...

V knize autor apeluje na odpovědnost člověka, aby zde na zemi naplňoval svůj jedinečný úkol. Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. První část se odvíjí od základní danosti, že Tvůrce tvoří tvůrce. Tedy že Bůh dal všemu stvoření dar a schopnost dále se podílet na díle stvoření. Obrovská radost  z člověka jako obrazu Božího se prolíná první částí knihy. Autor zve ke skvělému a radostnému dobrodružství života, jehož hlavním hrdinou je člověk sám. Bůh si totiž natolik váží každého z nás, že neudělá nic proti naší vůli. V poslední části knihy může čtenář nahlédnout do autorova nitra a jeho životních zápasů coby člověka a kněze. „I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?“ ...

Antarktida Kniha o Antarktidě, poslední zemi, kde je ticho. Poslední zemi, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední zemi, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Poslední zemi, kde lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení. Země, kterou autor navštívil a která jej fascinovala. „Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě zpívá na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil. Úkol je téměř nemožný, pokusit se předat pohled na křičící modrooké kormorány a na plápolavý karmín pomalu zapadajícího antarktického slunce do plochých papírových stránek s trochou černi.” ...

I když je každá z povídek z jiného prostředí, jsou spojeny myšlenkami, které jsou pro autora charakteristické. Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem. To vše okořeněno troškou humoru. ...

Kniha o přírodě vycházející z encykliky Laudato si´. „My, křesťané, jsme sužováni tisícem a jedním problémem bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Trápí nás Ukrajina, válka v Iráku, Sýrie, vlny uprchlíků, modlíme se za mír v Nigérii, pomáháme v léčebnách alkoholiků, pomáháme mentálně nemocným, organizujeme kampaně za ochranu nenarozeného života, staráme se o budoucí matky, které okolí nutí k potratům, bojujeme proti eutanázii a podobně. Zdálo by se, že toho v agendě máme dost, a že to stačí. Evropa nikdy v novodobých dějinách nebyla tak rozvibrovaná, rozkolísaná jako je dnes, kdy se zřejmě poprvé v dějinách nesnažíme vybudovat něco nového, ale stůj co stůj alespoň udržet to staré.Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý.“ ...

Byli jsme povoláni k životu a součástí jeho dobré kvality je také pocit radosti a štěstí. Absolutně šťastný ovšem není nikdo na světě. Ani perský šách, ani naftový magnát z Kuvajtu. Bažení po dokonalém štěstí je klamné, a někdy může vést naopak k pocitu zmarnění nebo dokonce k chorobnému stavu těla či psychiky. Máme-li žít o něco šťastněji, musíme pro to něco udělat a vrátit se ke staletími ověřené životní praxi a k moudrosti otců. Desatero kroků, které nabízí obsah této útlé publikace, je spíše nabídkou, jak být šťastnější než kompasem, který by ukazoval směr k dokonalému štěstí. ...

Kniha je základním dílem tzv. logoterapie, což je léčba smyslem. Logoterapie jako moderní psychoterapeutická metoda je v tomto díle také nejsystematičtěji a nejinstruktivněji vyložena v obecném i specifickém plánu, a kniha je nejlepším pracovním úvodem do logoterapie. ...

Knížka je skromný, ale účinný průvodce duševními a duchovními obtížemi našich životů. Ukazuje nám např. jak se dívat na nespavost, stárnutí, apod. ...

Hotovo. Řekl jsem, co jsem řekl. Proste o velké věci, ne o ty malé. Království dobývají násilníci, buďte jimi a vstupte. Z úvodu: „Milí mladí lidé. Moc se omlouvám. Tahle knížka je tak trochu kulometná palba. Nebo spíš kobercový nálet. Moc se omlouvám všem nevinným. Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad.“ ...

Psychiatr a neurolog V. E. Frankl a židovský teolog P. Lapide vedli v roce 1984 ve Vídni mezioborový dialog o spáse a uzdravení člověka. Výsledky jejich diskuze doposud nebyly publikovány. Zvláštností tohoto svazku je především snaha obou autorů zcela se otevřít perspektivě té druhé disciplíny a její vědění využít ve službách hledání pravdy. Oba diskutující se přitom neustále potkávají ve svých osobních náboženských zkušenostech a rozhodujících životních dějinných událostech, jako je např. otázka holocaustu. Podstatnou roli zde hrají základní, existenciální otázky – utrpení a vina, ale i láska a smysl života. ...

Čas běží a autor, který před deseti roky vydal svoji úspěšnou publikaci Třicet případů aneb malé, bílé, kulaté, končí svoji lékařskou praxi, aby se mohl věnovat jinému poslání. Především kněžskému. Říká, že společnost, ve které žijeme, potřebuje více zdraví duchovní než duševní.V této publikaci dostává čtenář do ruky druhý díl jeho vzpomínek na poslední desetiletí, které strávil se svými klienty v psychiatrické ordinaci. Rozhodl se tentokrát sáhnout hlouběji, i mimo svoji lékařskou praxi, a doplnit publikaci postřehy ze života na pokraji světa medicíny. Postřehy, které ovšem s duševním stavem současného člověka úzce souvisí. ...

Kniha „mistra pera“ Maxe Kašparů je sice vzhledem tak prostá a útlá, ale obsahově bohatá na životní příběhy, osobní zkušenosti, srozumitelnou víru, a především nepřehlédnutelnou radost ze života. Setkáme se s renesančním provokatérem, který je nápadně podobný svému Mistrovi, který vyrušoval a provokoval svoje současníky. Ne proto, aby je „vytočil“, ale dal jim prostor pochopit, co je důležité a co naopak lze možná tak trochu zanedbávat. Jednoduše řečeno, nenechat v klidu nic, co si žádá pohyb těla, ducha i srdce. Max kašparů: „Vím, že svět je krásný, v řadě směrů bohatý, a vím také, že v něm existuje řada podivínů, groteskních postaviček, samozvaných velikánů, ale také nečekaných a překvapivých situací. V publikaci, kterou držíte v ruce, dávám místo právě jim.“ ...

Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. „Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach? V horách dostávají myšlenky volný průběh a vlastně není žádné větší podstatné rozhodnutí v mém životě, které bych tam neučinil.“ Veškeré zážitky, za které jsme horám a stěnám a horským hřbetům vděčni, se podle Frankla svážejí a ukládají jako životní úroda do stodol, kde jsou chráněny před pomíjivostí. Hluboké myšlenky k horolezectví jsou doplněny působivými snímky Jana Zahradníčka. ...

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně. ...

Útlá publikace jezuity Jamese Martina se soustředí na sedm výroků, které podle evangelií pronesl Kristus na kříži: od „Žízním“ přes „To je tvá matka“ a „Proč jsi mě opustil“ až k „Odpusť jim…“ a „Dnes budeš se mnou v ráji“. Autor ukazuje, že jsou dokladem Ježíšova pochopení pro lidské problémy, trápení a bolesti, a v jednotlivých kapitolách se zabývá odpuštěním, pochybami, rodičovskou láskou, opuštěností, tělesnou bolestí, zklamáním a sebeobětováním. „Náš Bůh má pochopení a soucit, umí se vcítit a rozumí našemu životu, protože ho sám prožil,“ píše....

Jednoduchá cvičení, která spojují duchovní tradice Východu s psychologickými a filosofickými východisky Západu. Kniha pro všechny, bez ohledu na věk, vyznání či světonázorovou orientaci, jedinečná příležitost pro každého, kdo touží po duchovním růstu. Anthony de Mello je Indický jezuitský kněz, psychoterapeut, duchovní učitel, spisovatel a řečník, které se formou krátkých a leckdy humorných příběhů a meditací dotýkaly spirituality a smyslu lidského života. Za svého života hodně cestoval, několikráte navštívil Španělsko a USA, kde studoval a posléze učil. Ve svých knihách dokázal velmi obratně propojit myšlenky křesťanství se spiritualitou východu a lidskou psychologií. Anthony de Mello byl velmi významným americkým jezuitou. Knihy o náboženství a lásce, které vydal, mají hluboký duchovní smysl a staly se po celém světě bestsellery. ...